PLYMOUTH VOYAGER 1992
Plymouth byl tedy doma a mě čekala dlouhá cesta k tomu, abych ho dostatečně odlišil od všech ostatních, které jsme v tu dobu potkávali na silnicích. Můj minivan v podstatě vznikal do podoby jaká je na fotografiích po celou dobu mého vlastnictví. Kromě kosmetických úprav se mu dostalo výměny prakticky téměř všech dílů, které podléhají opotřebení, jako např. výfuk, brzdové kotouče, náboje kol, palivové čerpadlo, zdvihátka ventilů atd., atd. Ale teď pojďme k tomu, co je vidět. Nejprve byla opravena všechna prorezlá místa a pak se konečně mohlo začít.
Na první pohled jistě zaujal dvoubarevný lak, kdy se podél obvodu celého vozu táhl světle stříbrný pás olemovaný chromovanými lištami. Široký chromovaný pás byl také po celé délce prahů. Pod nimi dokreslovaly vzhled podprahové nášlapy. Aby toho nebylo dost, blatníky byly opatřeny leštěnými nerezovými lemy a na dveřích byla přimontována zpětná zrcátka "truck" taktéž z leštěného nerezu. Na předních blatnících se skvěly emblémy "3,0 V6 EFI". Okna byla originálně zatmavená, jen přední byla opatřena fóliemi stejného odstínu, navíc doplněna zatmavenými "protiprůvany". Zepředu Voyagera chránil nerezový ochranný rám. O nepříjemný létavý hmyz se staral tzv. motýlí kšilt na přední kapotě. V zadní části Plymoutha nezůstal kámen na kameni! Na zadních dveřích zmizela prohlubeň na SPZ, ale objevila se imitace náhradního kola. Vlevo od ní našel místo panel na registrační značku z Voyagera první generace, kde po umístění SPZ amerického rozměru zůstalo místo ještě na mlhovku a zpětný světlomet. Kdo dohlédl na střechu, našel tam vepředu pět oranžových pozičních světel a stejný počet červených vzadu. Navíc zde byla rampa s přídavnými dálkovými reflektory.
Komu se zdá, že byl celý Voyager nějak podivně vysoko nad vozovkou, má pravdu. Celý podvozek byl zvýšen o celé dva palce! A jelikož se pěkné patnáctipalcové off-road disky nevyrábějí v rozteči 5x100, bylo nutné vyměnit i náboje kol na rozteč 5x114,3. Tím ale vše nekončilo. Volant s airbagem nebyl dost cool a tak přenechal své místo tříramennému z Jeepa. Na strop přibyl panel z vyšší výbavy, radiostanice a do dveří čtyřpásmové reproduktory. Ty byly v zájmu dokonalého zvuku přišroubovány na dřevěných deskách pod výplněmi dveří. Všechna okna byla opatřena zatahovacími záclonkami v barvě auta.
Mého Plymoutha jsem si užíval do sytosti a to jak v běžném provozu tak i na srazech US-cars. Byl mi věrným společníkem při dlouhých cestách Evropou a pokud by mě neuchvátil mamon zvaný 4x4 měl bych ho jistě ještě dnes. A kde je můj oblíbený Voyager teď? Jeho nový majitel ho z finančních důvodů odprodal za vcelku zanedbatelný obnos. Jen několik dní poté můj Plymouth našel svoji automobilovou smrt v prodělané havárii. Čest jeho památce!
Harry
free-riders@email.cz
Copyright Harry 2016 All Rights Reserved
Voyager! Není snad u nás běžnější americké auto nežli Voyager. Na Voyagera narazíme doslova téměř na každém rohu. Je to tím, že Voyager se u nás oficiálně prodává už od jeho druhé generace. A také proto, že jich bylo nemalé množství dovezeno i individuálně.
I já jsem si chtěl svého času vychutnávat prostor, pohodlí a univerzálnost tohoto populárního auta, ale v žádném případě jsem nechtěl upadnout do uniformity těchto rodinných vozů. Můj plán byl tehdy jasný. Po mých zkušenostech z minivanem první generace, kterým byl Dodge Caravan 2,5 z roku 1988, jsem si stanovil cíle. Můj nový minivan měl být druhé generace a měl mít šestiválcový motor. Proto jsem probral inzeráty, zapřáhnul za vypůjčeného Jeepa vlek a vyrazil do Jižních Čech za jedním z prodejců. Dle telefonické domluvy se mělo jednat o evropskou verzi s motorem 3.3 l ve vínové metalíze. Podle prodávajícího mělo auto mít pouze pár drobných puchýřů na lemech zadních blatníků. Když jsem u pumpy, kde jsme měli sraz, viděl Ducato se kterým můj potencionální obchodní společník přijel, přepadlo mě neblahé tušení. Z Ducata lezla sláma snad ze všech spárů, skrze blatníky bylo vidět, a to přesto, že byly natřeny asi dvoucentimetrovou vrstvou "Bodyny". Můj předpoklad se nakonec ukázal jako správný, slibovaný Voyager vypadal obdobně, navíc byl nepojízdný.
První pokus tedy nevyšel. Zbývalo vrakoviště u Klatov, kde čekal Plymouth Voyager 3.0 l. Přesto, že měl sem tam nějakou tu prorezlou díru, mě uchvátil tím, že byl jinak naprosto původní a nijak nepoškozený. To se týkalo jak exteriéru, kde nechyběla ani hvězda na přední kapotě, tak i interiéru, který byl jako ze škatulky. Olej v motoru a převodovce byl čistý a když jsem ještě zjistil, že funguje i klimatizace, byl obchod uzavřen. Teprve potom jsem se dozvěděl, že toho odpoledne měl být, teď už můj, Voyager rozebrán a na jeho díly už čekali zájemci.
