CHRYSLER VALIANT 1975
Je mrazivý únor 2011. Stojím na parkovišti jednoho vrakoviště v Třebíči. Pneumatiky mě zebou, okna mám beznadějně zamrzlá a na mé kapoty padá sníh. Nedávno mě sem přivezli a od té doby tady již nějakou dobu takhle stojím. Všude okolo mně jsou ta podivná evropská auta. Některá neustále přijíždějí a zase odjíždějí, některá tu stojí nehnutě tak jako já. Nedávno ke mně přišli a namalovali na mně nějakou fixou podivné čáry a k nim napsali: "Zde odříznout". Mám neblahé tušení...

Jsem Plymouth Valiant a narodil jsem se v roce 1974. V mé rodné Americe jsem však nikdy nejezdil. Jsem totiž jeden z těch, kteří byli vyrobeni na export. Proto mám na sobě také nápis Chrysler a ne Plymouth. Nemyslete si, že jsem nějaké tuctové auto! Mojí předkové začátkem šedesátých let bojovali o přízeň zákazníků např. s populárním Fordem Falcon! Jeden můj starší příbuzný byl dokonce slavnou filmovou hvězdou, hrál hlavní roli ve filmu The Car! A co víc, z našeho rodu pochází také jeden z nejznámějších muscle-carů slavných šedesátých let - Plymouth Barracuda ! Já mám sice pod kapotou jen řadový šestiválec 225 cui, ale i s ním umím udělat parády, to byste koukali ! A teď tu stojím, lidé kolem mě chodí bez povšimnutí a je mi zima.  
Pořád přemýšlím, co se mnou bude. Co znamenají ty čáry a nápisy co na mně namalovali? Je mi z toho nějak divně. Zrovna včera jsem viděl něco strašného. Přivezli sem nějaké auto jehož značku neznám. Zavezli ho za veliká vrata. Pak se nějakou dobu ozývaly všelijaké zvuky a když pak ta vrata otevřeli - auto už tam nebylo ! Jen odtud odváželi různé díly... Nějak se mi svírá klikovka...

Tohle by mi přece neudělali. Jsem přece ještě docela zachovalé auto! Sice se mnou někteří předchozí páníčci moc slitování neměli, ale všechno jsem přestál, myslím si, na výbornou. Kromě pošramoceného předního blatníku spolu se zavěšením kola a pár dalších drobností jsem na svůj věk pořád ještě ve skvělé kondici ! Můj motor jen ševelí, převodovka řadí, chromy mám perfektní a interiér - jako by právě vyjel z továrny!  Ne, nic zlého se mi nemůže stát.
Jsem v depresi. Vyslechl jsem rozhovor nějakých lidí. Už je to jisté, chtějí mě rozřezat! Prý jako dekoraci do nějaké hospody! Několik dní potom, co jsem se to dozvěděl, jsem byl jako ve snách. Nikdo si určitě ani nevšimnul velikých zmrzlých kapek u mých předních světel.

Teď už je to lepší. Smířil jsem se s osudem. Žádné auto přece nežije věčně. Akorát jsem netušil, že to přijde tak nečekaně. Prostě si jezdíte, v určitém věku se ozve tu a tam nějaká ta porucha a než se nadějete, už se váš pán kouká po mladších. Co jsem si myslel? Co jsem čekal? Nakonec, jsou na tom dneska auta i hůř. Končí na hřbitově už mnohem dřív než my, poctivě udělaná auta. Ti dnešní mladí totiž vůbec nic nevydrží.
Ano, opravdu je zde napsáno: "KAPOTA UŘÍZNOUT S TÍM" a "ZDE ŘEZAT". Takových nápisů bylo na ubohém Valiantovi víc.
Je březen 2011. Poslední dobou sem chodí nějací lidé. Vždycky chvíli okouní okolo mně, pak otevírají dveře, kapoty, sedají si do mně, startují motor a zase zhasínají. Občas mě, považte, i zasněně pohladí po blatníku! Je to ohromě příjemné.

Lidičky, dneska se stalo něco neuvěřitelného! Zase přišli ti lidé! Nastartovali mně a dovezli na velkou plochu. Nevím proč, ale vůbec jsem se nebál. Proč? Ani nevím. Snad mi dělalo dobře to, jakým způsobem svírali můj volant. S napětím jsem čekal co bude. Představte si, celého mě umyl ! Už jsem ten pocit hodně dlouho nezažil, však taky ze mně padalo bláta, až hanba ! Netrvalo dlouho a má vínová metalíza se zase leskla jako dřív. Mé chromované disky jen svítily a na pneumatikách byly zase vidět bílá písmena. Potom okolo mně ti lidé zase pobíhali a fotili mě jako nějakou modelku. Pak mě zase zaparkovali.Čekám co bude dál...
Je konec března. Dneska se děli věci! Už od rána bylo krásné počasí a já měl dobrý pocit. Pak se to stalo. Přišli zase ti lidé, natáhli mě na odtahovku a odvezli odtud pryč! Nejeli jsme daleko.  Pak mě složili za plot jednoho domu a já se dozvěděl, že jsem už definitivně zachráněn! A dokonce mám teď bráchu! Oldsmobila! Sice je o trochu mladší než já a z jiné rodiny, ale přece máme něco společného. A nemyslím tím, jenom barvu...

                                                                                                                                                                                                                    Váš Valiant
Na následujících fotografiích si můžete prohlédnout stav, v jakém se Valiant nacházel v době jeho záchrany před rozřezáním na kusy. Bohužel, i takto zachovalá amerika, která je kusem historie, dnes může skončit na vrakovišti, aby její části posloužily jako dekorace.   
Zachráněný Valiant se těší až příjde jeho čas a jednoho dne vyjede na některý ze srazů, kde se s ním budeme moci všichni osobně seznámit a podělit se s ním o jednu už možná zapomenutou historku o tom, jak byl zachráněn. 
free-riders@email.cz
Copyright Harry 2016  All Rights Reserved